Při pohledu na štíhlého a drobného Filipa Sychru (*1972) jen těžko uvěříte, že v době docházky do Základní devítileté školy v Botičské ulici byl prý docela tlustý chlapec. Proto s trochou nadsázky prohlašuje, že se vždycky nejvíc těšil na svačiny.

Dovolte, abych vás nejprve představila. Znám vás jako moderátora, šansoniéra, herce, působíte ale také jako pedagog. Vaší maminkou byla muzikálová zpěvačka Milena Zahrynowská. Prý chodila rovněž do Botičské?

„Je to tak. Maminka vyrůstala v Podskalí v Plavecké ulici číslo 8 a ve stejném domě jsem potom žil i já. Jelikož se narodila v roce 1941, předpokládám, že do školy chodila někdy v letech 1947 až 1956 a pak pokračovala studiem na pražské konzervatoři. Bylo legrační, když jsem se ve třídě setkal se spolužákem Pošustou, jehož tatínek chodil do třídy s mojí mámou.“

Vy jste do školy nastupoval v roce 1979. Jaké na to máte vzpomínky?

„První a druhou třídu jsme měli ještě ve školičkách, kde je dnes školní jídelna. Byla tam kamna, v nichž se topilo briketami. Hned za školičkami bylo štěrkové hřiště, ale mě sport tehdy moc neříkal. Já ale do Botičské chodil už mnohem dřív – z boční strany, z ulice Na Děkance, se vcházelo do jeslí a do školky a obě tato zařízení jsem navštěvoval a dokonce s některými kamarády ze školky jsem se pak potkal i ve škole.“

Co vás ještě ve škole bavilo kromě již zmíněných svačin?

„Rád vzpomínám například na dílny, kde jsme vyráběli dřevěné krabičky, to mě bavilo. Postupně se také zlepšovala moje kondice, takže si vzpomínám, jak moc jsem byl nadšený, když jsem v osmé třídě konečně přeskočil švédskou bednu. Líbily se mi také hodiny kreslení s paní učitelkou Víškovou, od níž mám dodnes schovaný krásný obrázek školy, který namalovala k jejímu stému výročí. Malování jsem se věnoval i ve volném čase a ještě jsem navštěvoval radiotechnický kroužek v tehdejším domě pionýrů a mládeže v Gröbovce.“

Neprojevoval jste už ve škole své umělecké sklony?

„Maminka mě od umění držela paradoxně co nejdál, ale jeden čas jsme se ve třídě pokoušeli vydávat časopisy. Ten první se jmenoval Smršť, druhý Botičské zvěsti, ale od každého vyšlo jen pár čísel. Kreslil jsem do nich komiksy. Jednou jsme byli na škole v přírodě, která nás inspirovala k nacvičení divadelní hry o nějaké hradní paní nebo pánovi. Vím, že jsme ji zahráli před ostatními spolužáky v tělocvičně.“

Bydlel jste v Podskalí až do svých třiceti let. Jak moc se vám tahle oblast vryla pod kůži?

„Blízkost Vltavy, nábřeží, Vyšehradu, to na mě samozřejmě mělo velký vliv, ale s postupujícím věkem jsem zatoužil po větší přírodě, a odstěhoval se na periférii.“

Když jsme ukončili náš rozhovor, vzpomněl si Filip Sychra, že se na jednom večeru šansonů setkal se svou dávnou třídní učitelkou Kecovou. Vypadala prý úplně stejně jako před třiceti lety….

Zaznamenala Blanka Kovaříková