Kdo by čekal v polovině května teplé a slunečné počasí, byl by překvapen. A kdo by si myslel, že nám déšť, chlad a sníh zkazily náladu na škole v přírodě v Lipně nad Vltavou, tak ten by se opravdu pletl!

V pondělí 13. 5. jsme se ubytovali v chatě Lanovka, kde jsme strávili šest dní a pět nocí v pohodlných apartmánech. Chata Lanovka pro nás byla základnou pro různé výlety a zajímavé aktivity.

V úterý jsme vyrazili na Stezku korunami stromů. Vycházeli jsme za sněhu, nahoru šplhali za tepla, před vstupem trochu zmokli, z nejvyššího patra se rozhlíželi po sluncem zalitém okolí a zpět dolů nás poháněl vítr. O to víc jsme si návštěvu tohoto místa užili. Paní učitelka, netušíc, že lanovka pojede opravdu velmi pomalu, vyhlásila, že kdo bude nahoře dříve, dostane litr - pěti rychlíkům (Matějovi, Leroyovi, Štěpovi, Hugimu a Sébovi) se to opravdu povedlo a svůj litr také ten samý den večer dostali!

Tento den dopoledne jsme rovněž stihli návštěvu Infocentra lipenské vodní elektrárny a zjistili, jak taková věc vlastně funguje. Během přednášky jsme viděli originální videozáznamy mapující ničivě povodně, které zasáhly Česko v roce 2002.

Ve středu jsme se před opravdu nevlídným počasím ukryli v bazénu s několika atrakcemi včetně protiproudu a vířivky. Déšť jsme sledovali skrze okna Aquaworld Lipno a užívali si zábavy, vodních sportů a odpočinku.

Ve čtvrtek se díky snížené viditelnosti a dešti nemohl odehrát plánovaný výlet lodí na Vítkův hrádek, nejvýše položený hrad v České republice. Lodí jsme nakonec absolvovali okružní vyhlídkovou plavbu a po ní busem zamířili do Vyššího brodu. Tam jsme se naučnou Opatskou stezkou prošli k Wolfgangovým vodopádům a pak si prohlédli Poštovní muzeum a místní ciesterciátský klášter. Zde naši pozornost přitáhl pes koupající se ve fontáně přímo na nádvoří.

V pátek konečně vysvitlo slunce a my si užili parádní dopoledne v Adventure Golf Parku, kde jsme si zahráli minigolf na osmnáctijamkovém hřišti umístěném v botanické zahradě. Svým výkonem mezi chlapci zazářil Štěpán, mezi děvčaty Julča. Pár míčků skončilo v jezeře mezi koj kapry, ale my odcházeli spokojení. Dopoledne bylo korunováno řízkem s hranolkami k obědu.

Odpoledne zábava pokračovala a zájemci si zajezdili na horské bobové dráze. To byl fičák! Takový, že Karin při jedné z jízd ulétla kšiltovka (tu zachránil místní personál). Volný čas pak kluci věnovali sportu - letošní škole v přírodě kromě fotbalu vládlo také rugby pod vedením Vládi. Populárními hráči se stali Luis a také Andrij a Adam.

Do soboty, kdy jsme se bohužel museli sbalit a připravit k odjezdu jsme mezi aktivitami stihli spostu dalších věcí: oslavili jsme narozeniny (vše nejlepší, Hedvi!), opekli si špekáčky (a servírovali je v rohlíku á la hot dog), třikrát podpořili český národní tým na šampionátu v hokeji (dvakrát díky nám Češi vyhráli), zahráli si spoustu her (populární byla věž ze sirek, záchrana vejce a virtuální únikovka), několikrát zapojili do aktivit i naše telefony (dá se s jejich pomocí dokonce učit!), každý den ráno a večer pomocí Náladových karet zaznamenávali, jak se máme, páchali pro sebe jedlé i nejedlé dobré skutky a s využitím Ninja karet s výzvami zjišťovali, čeho všeho jsme schopní.

Důkazem toho, že se škola v přírodě skvěle vydařila, bylo to, že se nám vůbec, ale vůbec nechtělo domů. Nikomu. Ani paní učitelce! K pozitivní náladě přispěli také paní učitelka Čecháková a pan Tomáš Matějíček - oběma patří poděkování za účast a pomoc. Tak kam pojedeme příští rok?

sedmáci a Kristýna Matějíčková